Náš výlet na Pražský Hrad by bylo škoda nezaznamenat, i když už se jedná jen o ohlédnutí. Hlavně proto, že to byl moc hezký čas na moc hezkém místě.
Před bránou...
...a za ní
Letní scéna Pražského Hradu holky inspirovala k představení vlastního kusu, coby alternativy k letošním Shakespearovským slavnostem: Na fotce nástup umělkyň na scénu.
Zprvu statické dílo založené na silných dialozích brzy získalo na dynamice....
...ale nechyběly ani okamžiky k zamyšlení. Ohlas mělo vystoupení zvláště u asijského publika (viz níže)
U sv. Jiří holky se zájmem pozorovaly cvrkot.
...dokud si je nenašlo nadšené publikum. Společnému fotu naše hvězdy nikdy neodolají.
Když nedostaly povolení k lezeckému zdolání katedrály, spokojila se děvčata aspoň s obeliskem na III.nádvoří. Majdo dobírám... horolezecké geny se nezapřou.
Takhle nějak si představuju onu lampu z Lva, čarodějnice a skříně. Tahle stojí na cestě do Jeleního příkopu a vůbec si nás nevšímala.
Podzim, to znamená kaštany, které v Jeleňáku nesmíme nechat ležet. Z holek padaly celou cestu domů v tramvaji i metru.
V domnění, že se jedná o pomník Hermanna Buhla, pokořitele Nanga Parbatu, oslavila děvčata jeho památku prvovýstupem. Hermann by měl určitě radost.
Pak už jen tunelem pod Prašným mostem...
...k Daliborce...
...a po vysuté stezce domů.
A pak, že výlet neměl u holek ohlas...
