Jde to, ale dře to (111.-113.)

Spánkové resty z minulého týdne se dostavily naplno. Jsme moc ráda, že bez migrény popř. krčky. Jen únava...jedu tak na 50% a večer zalézám do peřin ..ne úplně brzy. Likviduji hromady prádla z prázdnin, ale daří se. Jen se sušením je to náročnější. Venku prší, je vlhko. Musím používat sušák. Zatím je umístěný v obýváku a tak si ve dveřích musíme dávat "přednost v jízdě" :-). Holky objevily pohádky..Toy Story a Zvonilku. Těším se až budu zase víc svižnější..a na zahrádku. Už bychom vyjeli posekat trávu, ale je pořád tak ..podzimně :-O. Léto uteklo pro mě tentokrát rychle. Poprvé mě zastihla lítost, že je pryč. Ale zkusím najít řešení, jak se na ty kratší dny připravit. Jinak...jsem velkým milovníkem podzimu. Je to vlastně moje oblíbené roční období... a je na co se těšit:

Malý velký zázrak

Jedná se o předčasně narozené miminko 27 t.t. (chlapeček z dvojčat). Byla diagnostikována smrt. Rodiče se společně s chlapečkem loučí ca 2hod., leží přímo na maminčině hrudníku..je mu vyprávěno, že má sestřičku, jaké má jméno a co všechno měli v plánu společně prožít..chlapec začal jevit známky života, ..otevřel oči. Doktoři byli v naprostém šoku. Je to strašný příběh s nádherným koncem..Hodně štěstí!!

Apalucha (103.-110.)

Budu psát jen úlomky. Bylo toho tolik. Tentokrát víc než dřív jsem pocítila, že většina z nás je buď v průběhu druhé mat. dovolené nebo v jejím konci. Některé už s odrostlejšími dětmi pokukují po práci. Máme pořád víc a víc starostí jak vyjít, jak rozvíjet děti, jak si na ně udělat čas..jak vůbec získat čas jen pro sebe a svého milého drahého. Mnohé z nás už několik let opravdu pořádně nespí nebo bojují s nevyzpytatelnou nemocí..a taky ..stárneme :-). Týden je dost dlouhá doba na to, aby došlo v takovém přetlaku po různu povykujících 11 hodných dětiček, k výměně názorů...chvíli mě to zabolelo, ale vyčistil se vzduch. Co mě podrželo, byl fakt, že i když došlo k citlivé diskusi, tak jsme se jedna druhé nevzdálily a nezhořkly. To považuji za dobré znamení :-).  Toť na úvod vše..

Program byl opravdu bohatý a stůl přetékal. Doslova jsme se předháněly v produkci dobrůtek. Na váhu jsem si zatím netroufla..:-). Lenky už druhým nebo třetím rokem připravily program pro děti. Takže jsme tu měli karneval v maskách, různé soutěže, bojovku, průvod s lampionem a tvořivou dílničku s foukacími fixami. Krom toho byl plný les hub. Stačilo vyjít na krátkou procházku a košík byl plný. Jinak ani v noci jsme nezahálely..tvořily jsme trička technikou-savo, mezitím upíjely drink, povídaly a světe div se, ujídaly chipsy, šunku, sýr.. abychom netrpěly hlady :-O. Pro Andu bylo zážitekem vcelku všechno..z Majdy to stěží vytáhnu, ale naprostým favoritem byl lampion. Byla to premiéra a moc si to užila.

 

Přípravy (102.)

Tak mě čeká s holkama další putování. Tentokrát to bude akce...celkem 6 mamin s 11 dětmi. Společně strávíme týden na chalupě  u Julie (Máchův kraj). Vzala nás "pod křídla" na první maturitní výjezd a dalších 16 let se nás ne a ne zbavit :D. Vídáme se i na jaře a na podzim. Jsou to sice jen víkendy, ale mají své kouzlo ..prostě jako za svobodna tj. bez drahých poloviček a dětí.

Finišuji s praním, žehlením apod. Dneska se u nás krátce zastavil Dany s tetou..děcka si to užili. K večeru jela Andulka k dědovi a babičce. To je moc prima, protože mám výhled na to v klidu zabalit. Krom toho je Anička nadšená,  po prarodičích se jí už docela stýskalo.

Klobouček (101.)

 

PS:Protože se už na nic dneska nezmůžu, tak jsem z naší dopolední zábavy s Andulkou udělala den do projektu 365 tj. blog je pro člověka nikoli obráceně :))

Milé návštěvy (100.)

Na výročí :) k nám dorazila prababi Alena a babi Lída. Venku bylo docela chladno a větrno. A protože holky mají rýmu, nechtěla jsem ryskovat další podchlazení, takže den jsme strávily v teple domova.  (dopíšu, ...smisel mi konsept :( a oči se klíží)

Goodbye má Máňo (99.)

To se takhle probudíte..den jako každý jiný. Za okny vydatně prší,  je vám tedy jasné, že toho dnes moc nepodniknete. A v tom vám zavolá kamarádka kadeřnice: "Tak jak si se rozhoupala s vláskama, já jen ..jedu teď pryč k rodičům, tak abychom to stihly!" Byla svědomitá až moc. Míra není zastáncem dlouhých vlasů. Nejvíc ho potěší krátké mikádo (bohužel bez ofiny..tím zatím nemohu sloužit, ale odrůstá) a mě se už konečky pohupovaly u pasu. Proto jsem mu jako projev náklonosti chtěla věnovat k narozeninám i svůj ustřižený copan. Ani já si nezakládám na poletujícím vlasozávoji, spíš tu převládla chuť vyzkoušet něco jiného a trochu lenora pravidelně docházet na údržbu :). Netrvalo to ani 30min a Zláťa byla za dveřmi. Necítila jsem nic, jen úlevu. Ke konci jsme se dopracovaly po dvouch hodinách. "Je toho jak za 4 hlavy", prohlašuje moje "designérka".  No taky už jsem se těšila na konec..teď si snad budu muset změnit profilovou fotku, je ze mě "jiný" člověk.