Nádhera. V první chvilce by se člověk skoro mohl zaleknout nenadálé aprílové sněhonadílky, ale bylo tomu jinak. Sasanky a jejich vůně nás nenechaly na pochybách. Šťavnaté jaro s neuvěřitelnou sílou měnilo vzduch, barvy i světlo, které lesem prostupovalo.
Byly časy kdy jsme se jako děti proháněly hodiny venku a večer se už jen tak tak stíhala příprava do školy. Hledám znovu tu hranici jak takové dětství potomkům zachovat. Začínají být ve věku, kdy už můj dohled vypadá skoro nadbytečně a úzkostlivě. Nejde mi tolik o to jak to vypadá, ale o to, že to tak je. Bojím se....bojím se prvního slétnutí z hnízda, kdy se nezkušeně snesou na zem a dole čeká kromě dobrodružství i nebezpečí. A tak zkoušíme samostatné cestování , chvilky na hříšti za domem. Mám radost z každého posunu i u sebe.
"Kdybych skřítkům domy nepostavil, žádné by neměly"...aneb pokrok nezastavíš.
"Před pikolou za pikolou nikdo nesmí hrát nebo nebudu hrát"....??? budiž
