Jak bývalo zvykem, s únorem se blíží velikonoční časy započaté masopustní taškařicí. Takže čas se kromě již standardními povinnostmi plní sháňkou masek nebo minimálně nutného materiálu k jejich tvoření.
Tak to prostě na světě chodí, že každá junda něco stojí (minimálně čas) :).
Konec pololetí....po půl roce na nás vyskočilo naše snažení nebo naopak "nesnažení". Velkou část jsem se prozmítala v akutních stavech boreliozy. Mno a jak mnozí víte školní tempo v tomto ohledu nepolevuje. Je lépe a tak nezoufáme...bereme to vše jako výzvu a hlavně nejsme na to sami!
Konec pololetí....po půl roce na nás vyskočilo naše snažení nebo naopak "nesnažení". Velkou část jsem se prozmítala v akutních stavech boreliozy. Mno a jak mnozí víte školní tempo v tomto ohledu nepolevuje. Je lépe a tak nezoufáme...bereme to vše jako výzvu a hlavně nejsme na to sami!
Najzachumlovatější den jsme nemohli zůstat doma. Tentokrát výprava veskrze polární mířila přes humna k dědovi. Posilněni horkým čajem a motivováni sušenkami, zdoláváme naše místní převýšení na pra-saních.
Pro unavené vždy připravená konár.
Jen neztratit stopu. I když v našich končinách to bezesporu nehrozí :).