Ledovato

Zbytky sněhu drží. Pofukuje zlehka severák. Jsem nadšená. Nemusíme naběhat kilometry, aby jsme měli zdravou barvu a jiskru v oku. 

Cestou jsem pečlivě našlapovala, abych znovu a znovu nepotvrzovala zákon gravitace. Pro oba mladší společníky, ale jakoby neplatil a i přes nepřízeň povrchu mi stačili několikrát obstojně zdrhnout.

Potkáváme a sledujeme vlastníky ski-bobů, jak se řítí do nejisté budoucnosti.

Cestou míjíme hřbitov, kde leží babička. Je to, jestli to tak člověk může vůbec říct, hezké místo, ležící v tichu okolní krajiny, blízké našemu přirozenému životu. Můžeme se tak u jejího odpočinku zastavit úplně bez zvláštních příprav...výprav. Nezdříka na náhrobním kameni končí všechny možné výdobytky jejích vnoučat. Pro někoho možná trochu nedůstojné. Za mě dobrý...vzpomínáme, ale taky věříme. Proto babi "ahoj"..to uschlý je jmelí. 

Ve Dvoře jsme si udělali zastávku na domácí závin a čokokouli. Chutně bylo. Je to milá záležitost chodit na stejná místa a sledovat jejich proměnu během roku.

Olaf bez pusy.

...s

Let it snow..let it snow..let it snow

Tohle cholodno nás naopak nenechalo chladnými. Sáňky již pamatující našeho děda plně v akci. 

I na huhuláka došlo..teda jen na "základní" kouli.

Andělé kam se podíváš...nelžu.

A pohotový model, s kterým nebylo původně počítáno :).

Trocha adrenalinu.

A fotka kvůli fotce.

"Lego friends"

Vánoční prázdniny jsme často jen tak prolelkovali. Občas vyrážíme společně do okolí i dál "vymrznout", abychom se s pocitem vděčnosti, že se máme kam vrátit, rozvalili u teplého čaje...knížky...hry. 

Lego je u nás novinka. Doposud vévodilo Duplo (jeho obdoba). Původně promyšlené sestavy obvykle končí ve stále se obměňujících variantách. Už tady vidím ty rozdíly, kdy se A. striktně drží brožurky. Hranice dané návodem jí tak nějak uklidňují v pocitu, že má vše pod kontrolou a tzv. ví co z toho bude. M. naopak zdaleka tak spokojená není. Chce jiné balkónky..zahrádku...víc kytiček. Takže jí nesmíme poutat, ale nechat jí fantazírovat. Její práce skoro nezná konce..což vítám :). Každá tak jiná....pořád mě to nepřestává bavit.

Ještě pár fotek oblíbených ozdobiček...

a uzdravený počítat.

PF 2016

Přes Horu Bílou až do Betléma Břevnoského

Naše první zastávka...Kostel Panny Marie Vítězné (původně kaple-1622) jak jinak vzniká na základě porážky českých stavů na Bílé hoře. Pravděpodobně už v letech 1705-6 byl ke kapli přistavěn osmiboký presbytář s nízkou kupolí a lucernou. V pravo (foto) kaple Božího hrobu. Od roku 2007 žije v areálu komunita benediktinek.

V padesátých letech nuceně sloužil areál kromě knězi a místním farníkům i tajné policii ...tj.stb. Torzo těchto časů minulých  jak vidno aktuální ještě dnes..brrr.

Opouštíme zdi kláštera.

Výhled přes pláně na Letohrádek Hvězda .

Samotná bělohorská mohyla .

Kultůra zmáhá...zastastuvujeme na jídlo, přidáváme vrstvy oblečení. Den se pomalu začíná stmívat.

Břevnov není dalek od toliko navštěvovaných Hradčan. Je to ale místo hodné k vidění. Plný krásných zákoutí, prodchnuté smířlivým pokojem a tichem. Ani v čas vánoční tady neproudí davy turistů. Což vděk...blahorodí mým nervům :).

A jsme tu...a stáváme se svědky Kristova narození. Anděl jen úctyhodně pokyvuje hlavou. Pár poutníků sedí v lavicích v modlitbě. Snažíme se nerušit, ale...otázek plno. Babi trpělivě odpovídá a po chvilce...

zamíříme

ke studánce Vojtěška. Podle pověsti sešli se u studánky kníže Boleslav II. z vládnoucího rodu Přemyslovců a sv. Vojtěch, druhý český biskup z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž viděli silný pramen studené vody ve studánce s břevnem. Uposlechli společnému vnuknutí a založili poblíž studánky klášter. Skutečnost se nijak neliší od jejich snu. V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma 12 mnichů a pomohl jim založit první mužský klášter v Čechách ku cti sv. Benedikta. Současnou podobu dali celému komplexu církevních i hospodářských budov Kryštof a Kilián Dienzenhoferové. Barokní perla kostela a kláštera sv. Markéty je doplněna i drobnými samostatnými stavbami, k nimž patří i pavilon se studánkou. 

Jsme u konce putování. Rozsvěcují se první klášterní okna a tak i my míříme k domovu.

Vánoce přicházejí...a odcházejí

  ...a život zůstává :). V den štědrý se podařilo jen tak být, vydechnout, vypnout hlavu, telefon, i online připojení. Čas byl o nás a přicházející radosti. Vůně skořice nás příjemně zavinula do svátečního snění. 

 Vůbec se nám nechtělo spát.

 Postýlky se zaplnily až kolem půlnoci. K vyčerpaným tělíčkům se

  ale ještě pořád tiskly knížky, autíčka, kostky ...pomalu jsem je vytahovala. Ještě zhasnout světýlka...