Kde se vzalo

 Jaro..jaro, kde se vzalo

z kaluže se vyklubalo.

Větvičkou se učesalo 

do kolečka zatočilo ....ze školky :)

 My se jarně ladili a léčili zbytky virózky, aby jsme za týden mohli vyrazit ven...třeba už zahlídneme nějaké ty první poslíčky.

 Vlna je úžasná...zaměstná na pár hodinek i mláďátka. Je vidět, že už holky nějaký ten bodanec slízly, takže opatrně, ale intezivně tvoří. Bojí se čím dál míň..radost.

 An. zbytečková panenka..nebyla úplně spokojená, ale to je přeci v pořádku..to se časem poddá

Výšlap

Povedlo se. Zmatků v samotném odjezdu víc jak dost, ale nešlo mě zastavit :). Po 3 hodinkách a 3 přestupech jsem se v polospánku dokodrcala k severu ...do Krkonoš, kde mě uvítala domorodka a nádherné počasí. Po krátkém shopingu v místním koloniálu jsme zlehka stoupali výše...výše.

Jako japonský turista jsem si chtěla všechno uchovat ve fotografické paměti.

"My" sweet home.

Teplo ale pro nedospalce pořád ještě důvod k funkčnímu oblečení a teplým ponožkám i do postele.

Výhled z kuchyně.

Další den jsme vyrazili na ca 10 km dlouhou procházku. První zastávka: Eko-farma s milou restaurací a domácím hovězím vývarem...a la masa jak u rasa.

Houpačky (škoda bylo zavřeno) mě upamatovaly, že je u Boha milé, být jako děti.

Jedna selfie, že jsem tu opravdu byla :)!

Cestou domů...západ...na růžovo.

Jol a její spojení se světem.

Rodinná chaloupka, kde se mile dokázali postarat i o kolem jdoucí. Pro nás krémová česnečka..bravo.

Dárek

Vytvořila jsem poprvé celo plstěnou panenku-baletku. Je plně hybná..prohne se v pase, zvedá nohy..udělá provaz, zvedá ručičky a i dlaně lze nastavit. Stejně tak se hýbe v krku..náklon hlavy. A hlavně vydrží dětskou hru. Je to nový svět a já se těším co si ještě vyzkouším...inspirací mi byl Pinterest  https://cz.pinterest.com/majasi14/inspirace-plst%C4%9Bn%C3%AD/ , kde se tvořilky snaží vyplstit i věci co vám na mysl nepřišly :).

Teplo domova

V parku nás zastihl tenhle krásný západ mezi stromy..to nešlo necvaknout :).  Na hřišti bylo už snesitelněji. Třetí člen smečky mezitím doma potil virózku. 

Majda po dlouhém váhání nakonec otevřela pizzerii a A. se vrhla do adrenalinového sportu...

Doma jsme si pořídili solnou lampu. Nevěříme v její ozdravné účinky a jako dekorace působí trochu uměle, ale jedno se jí musí nechat...proto jí milujeme...vydává ohnivě teplé světlo a nám nahrazuje ten pohled do otevřeného krbu, který vskutku nehrozí. Nečekaně se z ní stal zdroj i pohádkového světa. Co všechno se kolem ní už odehrálo :) ...

Sun-day (bez Sun)

Cestou na nedělní slovo nás zastihlo skoro jarní svítání. Světlo dělá divy. V angličtině se neděli neřekne jinak než Sunday. Sunday jsou i ty ne slunečné. Vnímám jak neděli plní to všednodenní plachtění v důvěře, že Bůh je dobrý...jak vzdálená je jen výsledku náboženské docházky.
Vypadá v mém diáři nenápadně, že je lehké ji přestat světit, oddělit pro Boha, projevit svojí závislost na jeho milosti, nenechat se obdarovat do nového týdne. A je to taková radost, když se tak nestane. Jsem ráda za to přijetí...důvěrné a známé.

Děcka vymyslela "živé obrázky"...tady zrovna Pavel na svobodě a anděl v akci.

Čas

....tvého života. Zůstala ležet pohozená na stole, aby se vkradla do mé ležérní chvilky s hrnkem čaje. V duchu jsem se "překlepla", opakovala si něco o čase pro sebe a lítostivě žmoulala ucho.
Čas mého života... je vlastně můj...se vším co ho plní. Starost o naší rodinu, hnízdo, krásný film, procházka nebo pusa jen tak... není prožitkem nějaké paní od vedle. Život přichází radostně sic v bolestech, které jsem možná ne zcela záměrně ráčila vytěsnit. A tak všude, kde mými měřítky nebylo dost zábavy pro duši, se místo neplnilo vděkem...chvilka za chvilkou plynula jak obláčky mlhy. Náhle člověk neviděl na metr od sebe. Tak to je se mnou, když se vzdám Boží blízkosti, nečekám s otevřenou rukou. Sytím svoje kroky vlastní silou a zapomínám se dívat na to
co je pravé a krásné.

Tak tuhle paní židli z TON jsem našla vyhozenou. Původně byla světle dřevěná, oprýskaná, ušmudlaná. Lak spravil kus smirgl papíru a černá dodala šmrnc kavárenského povaleče...užíváme :).

 A. na karnevalu  zkusila obličejovou malbičku.

Tenhle obrázek máme moc rádi. Je to novinka od Majdy z chřipkové epidemie...touha po sněhu se přenesla do svérázných vloček a to celé je Poohův koutek s Prasátkem.

Véča s andělem.

Hnízdění

Po dlouhé době šicí stroj v ruce..jen jednoduché rovné šití závěsu. Rok jsme totiž koukali na obsah špajzky a  košů.
Mám ráda americké látky z eschopu LATKY Mráz. Protože moje projekty nejsou velké, vystačím si s výprodejí metráže.