Dobrovolná siesta (301.-304.)

Včera se mi přes všechnu snahu nepodařilo usnout před 11 hod.. Je to taková slast, když je všude klid. Třídím prádlo..vyžehlené, složené..všechno hlavně už dát konečně na své místo, než to "někdo" v rámci hrátek rozháže po zemi apod.. Jsem noční pták a rána mi jdou ztuha do žil. To se o mých dětech říct nedá. "Mamí???"..dychtivě pokukují se zakloněnou hlavou. Nepřestanou dokud z vršku nevykouknu.." už lezu.." ujišťuji je. Po snídani bereme motorky a pádíme na hřiště. I když teploměr ukazoval skoro 12 st., venku byl neskutečný ..studený vítr. Ke konci už jsem si musela obmotat šálu kolem hlavy. Cítila jsem, jak mi pulsují spánky..zatím nic vážnějšího a tak to doufám zůstane. Majda mě poslední dny příjemně zaskakuje dobrovolnou siestou. Ještě před 3 týdny dávala razantně najevo, ať už s poledním klidem přestanu počítat. Nenutila jsem jí. Dneska tuhne pravidelně při odpolední pohádce. Je sladká...sedne si na sedačku..nejlépe se k někomu nalepí a pomalu se hroutí. Pak  jí přenesu do postýlky. I když se vzbudí, ráda se nechá zachumlat do deky a pokračuje. Super...:)).

Pupíkové zprávičky

Jsem napnutá..co bude Matýsek zač. Jeho cesta do pupíku nebyla standardní. Musel přeplout dutinou břišní, aby se vůbec dostal k pravé "cestičce" a teprve pak hurá na své místo. To všechno prozradilo první UTZ. Nechtělo se mi tomu ani věřit, páč už tenkrát ve Fr. lázních mi pan doktor Kozma sdělil: "Ano taková možnost otěhotnění tu je..asi tak 1:1000 :)).
Dlouhá to cesta, pomyslela jsem si v duchu, no tak to bude pravděpodobně třetí malá žena. Skoro jsem to měla za hotovku do chvíle velkého překvapení, kdy se z TOHO vyklubal TEN.
Poslední výsledky z 31 tt vypadají celkem uspokojivě. Máťa má 1,7kg, maminka drží přes uklidovou horečku pohromadě. Jen se chlapec né a né přetočit hlavičkou dolů. Dostala jsem cviky jak ho v tom povzbudit. Cvičím...a jemně domlouvám..tak snad si dá říct.

Free ecard made with Smilebox

Je to za námi.. (283.-300.)

Nikdy bych nevěřila kolik "nástrah" na nás bude čekat při prohazování dvou malých panelových pokojíků. Můj odhad, že se nebudeme muset stěhovat pryč se ukázal jako mizerný. Pro malý prostor se život v našem hnízdečku stal nesnesitelný. Lepidlo i štuk se vydatně odpařovaly..okna se potila a všude proudil studený vzduch z mikroventilace. Tohle by po doléčené virózce nedopadlo dobře. Proto jsme s povděkem vzali azyl u babi s dědou a setrvali v něm celých 14 dní. Když se dokončily hrubé práce + malování přesouváme se zpátky. Hned při vpádu zjišťuji, že mě nemine pořádný generální úklid. Nahromaděné věci, prádlo ..zbytky po malování, nářadí a desítky pidivěcí. Často všechno dlí pod vrstvou prachu. Pracuji zlehka. Holky v tom všem užívají nového pokojíčku :-)...takže efektivita mého úklidu ve vztahu k jejich borčusení se někdy pohybuje ve skóre 1:1. Po pěti dnech se dá říci, že "vedu" a byt se dostává do normálního stavu.

Za perfektní spolupráci bych moc ráda poděkovala Mišákovic rodince a mému Mírovi. Všichni se moc snažili a mě to udělalo velikou radost. Přikládám pár mizerných fotek a komentář: tady vlevo to je naše nové lože :-)-patro..jinak se nám nepodařilo vyřešit rozrůstání naší rodinky (pokojík má pro vaši představu velikost 2x3m). Spí se nám moc fajn a při nočním vstávání se začínáme v lezení po žebříku docela obstojně zdokonalovat :-)..prostě trening. I holky jsme  "ubytovaly" v sendvičovém stylu..ale to byla Andulkou už dlouho očekávaná pozitivní změna.

Zvlášť jsem váhala nad barvou stěn v dětském pokoji. Byl to tak trochu risk. Šla jsem do poctivé  tzv. sluneční žluté. Její nejtmavší odstín odpovídal kostičce z LEGA a tohle je její druhý nejsvětlejší verze. Bála jsem se..., že to bude fiasko, ale byla jsem příjemně překvapená. Pokojík působí teple, barevnost hraček neruší, spíš  tvoří veselou atmosféru.

PS: Jinak postýlka objednaná v internetovém obchodě BaB Chrudim dorazila v pořádku během tří týdnů. Komunikace s nimi byla fajn. Kromě toho je post. pevná a z pořádných kousků dřeva..obávala jsem se trochu nižší kvality vzhledem k ceně.

Tapety dolů! (280.-282.)

Je to se mnou nahoru..dolů. Nos se mi plní, že mám někdy problém se nadechnout. Ještě za tmy se vyhoupnu z peřin a musím "běžet" na náběrovou stanici. Čeká na mě test GTT (tzv. zjištění glykemické křivky). Ordinace  je pořád plná lidí. Cestou jsem si koupila časopisy, abych si mohla skoro 3hodinové čekání trochu usnadnit. Gluko-roztok, třikrát moč ..třikrát krev..ke konci už má sestřička problém kam ďobnout. Něco ze mě přeci jenom vysaje. Konečně ..jsem tak ráda, že to mám za sebou. Doma se mezitím Míra pouští do strhávání tapet. Jde to pomalu. Tam, kde se nevrší kupy odmočeného papíru, jsou hračky, knížky nebo jiná drobotina z dětského pokoje. Holky vítají akci po svém..je to borčus nejvyššího kalibru :). Teď i kdyby někdo chtěl dovnitř, neotevře dveře. Večer totálně odpadáme. Uložit se podařilo do 9. hodin. Noc je ale krušná. Majda se budí kolem půl čtvrté vzteky. Možná jí něco bolí, jenže......její áci ,áci, áci nemá odpověď. Je to jako když se bavíte se šíleným hluchoněmým. Končí u nás v posteli. Je vyčerpaná, unudlená ...připravená se hned vytočit :(. Hrabu na dno. Poslední dobou vzdoruje obstojně. Hladina hluku u nás houstne. Někdy až tak, že jdu do kolen a modlím se, abych se do nich nepustila.  Je to klasika batolat-nemluvňat: něco chce..nikdo jí nerozumí. Pamatuji si to s Andulkou. K velkému zlomu došlo ve chvíli, kdy se dokázala vymáčknout. Neporozumění brala jako hlubokou křivdu. Jen vydržet..vydržet :-O pomóóc.

Marodi (278.-279.)

..tak i nás zastihla virózka či co. Horečku z nás měla jenom Majda. Jedno odpoledne byla tak hotová, že se jí u oběda začaly klížit víčka a hlava jí střídavě odpadávala na pravou nebo levou stranu. V postýlce se jen s kňouráním převalovala.. měla přes 38.  Vařili jsme jednu konvici čaje za druhou. Holky se potily. Dostaly silný kašel,  proto musel nastoupit PROSPAN a Sinupret. Skoro jsem si mnula ruce, že mě to mine, ale v pondělí bylo jasno. Potila jsem pěkně peřinu s Paralenem. Ulevilo se. I když doteď cítím slabost a žádné velké výkony se nekonají. Míra se jediný udržel. Byla jsem moc ráda. Tento pátek k nám dorazí Michal a ve st. jsme se chystali strhat tapety v dětském pokoji a ložnici. Do toho GTT test kvůli těhoteské cukrovce...:(((, nesnáším to. Doufám, že to nevrhnu a vydržím až do konce.

 

 

Proč se jmenují Malé ženy...Malé ženy

Když jsem zakládala blog byla už Andulka na světě. Neměla jsem moc konkrétní představu o tom jak a o čem budu psát viz. Co z toho vypadne. O to složitější bylo vybrat název. Nic mě nenapadalo do chvíle, než se ke mně přibatolila Anni s vypáleným CD mého oblíbeného filmu..Little Women. Film o dospívání 4 sester pod moudrými křídly jejich maminky..každá jiná, každá s jinou touhou..životním příběhem, přesto v pevném spojení. Hezký příběh..zanechal ve mně stopu optimismu uskutečněných snů i hodnot, které si nikdy nemůže smrt přisvojit, protože patří do světa živých. Neváhala jsem..blog se tak jmenuje 3 roky. S postupem času jsem ale spíš než s filmem začala jméno spojovat s mými dvěma holčičkami. Teď, když se situace mění, zkouším hledat nově. Pár tipů už mám..., i když v aj. Tak se nechte překvapit..nezvyk to bude v každém případě :)).

Letem... (265.-277.)

Dneska nás postupně všechny tři položila silná rýma. Já jsem zatím ve fázi pšikání, Majda nudlání a Andulka už neví co dřív..jestli odkašlávat, pšikat nebo smrkat. Venku prší..honí se šedivé mraky prostě nevlídno. Počasí akorát tak na to hupsnout pod peřinu. To se podařilo!! Už dlouho jsem si nevychutnala luxus, kdy by mi obě usnuly. Ve tři odpo to u nás ztichlo. .na 120 min bylo slyšet jen spokojené odfukování. I večer proběhl moc hezky. Neměla jsem sílu na čtení pohádky. Majda si vyžádala svojí zásobu knížek do postýlky. Anička si stylově nechala zapálit světýlka (jak říká svíčkám) a pustit CD od babi ..Vivaldi dětem. Je to moc jemná a příjemně vybraná hudba pro mrňousky, aby se jim dobře usínalo..funguje :)).

Co nového se za posledních 12 dní stalo. Byl to hlavně prima čas, kdy jsme mohli všichni společně vyrazit na procházky nebo na hřiště. Sluníčko, které neobvykle svítilo a hřálo, se nedalo ignorovat. Jednou nás dokonce naladilo tak jarně, že jsme vytáhli kolo ..motorku. Byla jsem zvědavá, jestli si Andu ještě troufne na samostatnou jízdu. Po první vlně strachu dobrý, ale se startem ještě pomáháme..zatím to neušlápne.

Se startem mám jinak docela poslední dobou problémy i já. Obstojně se kulím. Podle toho to vypadá i doma. Je to taková langsame domácnost. Žehlička by mohla vyprávět..šetřím každý krok a pro ledacos už se neohnu.  O to víc jsem nucená zapojit holky. A jak jsem zjistila vůbec to není špatný. Řekla bych, že moje omezení mě tak trochu donutilo mít víc trpělivosti s vysvětlováním kam co patří...průběžnou kontrolou jak se věc posouvá apod. Je to samozřejmě všechno s odměnou!!

Kromě jiného jsme skoro celá rodina prošla kadeřnictvím. Já už jsem přestávala vypadat jako slušný člověk a čepici jsem kolikrát nenasadila jen z důvodu chladného počasí. I když jsem ke sl. Blance šla poprvé, volba na slepo to nebyla. Ostříhala mě báječně. Co ale nějak víc vykouklo na světlo světa, byly moje šediny. Docela hodně vykoukly..:-( takže na co čekat ..kupuju henu LOGONU - Umbra tj. tmavě hnědou. Bude to na víc barvení. Hena jako většina přírodních přípravků učinkuje pozvolněji a míň agresivně. Umbra se mi osvědčila. Nemá zrzavý odstín ani odlesk. To je u henny hodně ojedinělá vlastnost :).

POKROKY: Andu už si umí zapnout sama všechny knoflíky.

Majda vedla první dialog! M: Táto pojď papat. Já: Májo ty už umíš mluvit viď? M: Ano..

 

Někdy se nestačím divit jak to uteklo. Jen valím oko na metřík a podle všeho se Matýsek může za 10 týdnů v klidu vylodit. Je mi někdy líto, že se moc nedaří mít víc společných chvilek. Ale bylo to s Majdou jinak? - nejspíš ne. Dokonce i s Andulkou..jsem byla zavalená jinými starostmi. Co mi ale spolehlivě pomohlo, byla příprava tzv. maličkosti na přivítanou...proto jsem zašátrala a vzpoměla na dávno předávno zakoupenou výšivku pro naprosté začátečníky. Našemu jarňáčkovi bude cvrlikat nad postýlkou tahle ptíca.