Klobouček (101.)

 

PS:Protože se už na nic dneska nezmůžu, tak jsem z naší dopolední zábavy s Andulkou udělala den do projektu 365 tj. blog je pro člověka nikoli obráceně :))

Milé návštěvy (100.)

Na výročí :) k nám dorazila prababi Alena a babi Lída. Venku bylo docela chladno a větrno. A protože holky mají rýmu, nechtěla jsem ryskovat další podchlazení, takže den jsme strávily v teple domova.  (dopíšu, ...smisel mi konsept :( a oči se klíží)

Goodbye má Máňo (99.)

To se takhle probudíte..den jako každý jiný. Za okny vydatně prší,  je vám tedy jasné, že toho dnes moc nepodniknete. A v tom vám zavolá kamarádka kadeřnice: "Tak jak si se rozhoupala s vláskama, já jen ..jedu teď pryč k rodičům, tak abychom to stihly!" Byla svědomitá až moc. Míra není zastáncem dlouhých vlasů. Nejvíc ho potěší krátké mikádo (bohužel bez ofiny..tím zatím nemohu sloužit, ale odrůstá) a mě se už konečky pohupovaly u pasu. Proto jsem mu jako projev náklonosti chtěla věnovat k narozeninám i svůj ustřižený copan. Ani já si nezakládám na poletujícím vlasozávoji, spíš tu převládla chuť vyzkoušet něco jiného a trochu lenora pravidelně docházet na údržbu :). Netrvalo to ani 30min a Zláťa byla za dveřmi. Necítila jsem nic, jen úlevu. Ke konci jsme se dopracovaly po dvouch hodinách. "Je toho jak za 4 hlavy", prohlašuje moje "designérka".  No taky už jsem se těšila na konec..teď si snad budu muset změnit profilovou fotku, je ze mě "jiný" člověk.

Na zkoušku (98.)

Dopoledne probíhalo klasicky. Táta nás zaskočil těsně před obědem, plánované školení se nekonalo. Viděla jsem, že je unavený po včerejším výkonu...a tak jsem přišla s ideou odvozu naší smečky+já na zahrádku. Autem je to opravdu za humny. Stačilo pobalit pár věcí :)) (Míra se ptal jestli jedeme zase někam na dovolenou..) a vyrazit. Jak..to popsat? Zkouška..nervů, sil, odvahy, mého optimismu.. Zázemí v chatce výborné, jen trochu o malér pro rok a půl staré batole. Pro jistotu hned zavírám dveře. Po včerejším slejváku bylo všude bláto a do toho suchá tráva a zbytky nasekaného ostružiní..celkový dojem, trochu jako na hnojišti. V první fázi sbíráme s holkama jabka, švestky do kyblíku...snažíme se pohrabat zbytky po sekání. Zbytky?..no byla toho ještě pořádná hromada.  Holky střídavě propadaly panice co podnikat, kňourání a fňukání až až. Zvláštní ..při tom všem jsem byla stejně nakonec ráda, že jsme tu byli. Tak čekám...až se to tu trochu zazelená, Bůh s námi :), bez Něho nic živého neroste.

 

Jungle ustupuje

Tak "cestičku k domovu" už bychom měli :-). Kluci dneska vyhrnuli rukávy a celých 6 hodin kosili a kosili. Míra měl od ostružiní popíchané ruce až k loktům. Pergola celkem vykoukla. Trávník byl samý drn. Děda spekuluje zdali s prodejem nepočkat, byl by rád kdyby zahrádka ožila a zůstala v rodině..my se dohadujeme nakolik jsme schopní se o ní starat. Odhad mizerný:.. Míra se děsí mých projektů a rolničina není jeho koníčkem. Jenže já nějak cítím v kostech, že nás to možná stmelí. Minimálně děda bude mít o čem přemýšlet:) . Ráda bych ho zapojila..je přeci jenom sám. Poslední dobou často už jenom vzpomínal...a to mi přišlo líto. A pak sama jsem svědkem jak naší prababi činnost drží nad vodou..ještě prořezává stromy holka jedna. Tak jsem zvědavá jak to dopadne. A nemůžu se dočkat na první sekání trávy... to bude rána, až mi ty růžový brejle spadnou :-O. PS: fotky jsou z mobilu

 

Malé ženy za pultem (97.)

Hned po ránu mě probudilo markování rajčat..slyším Andulku jak vážně prohlašuje: "a ještě dvě kukuřice, budete platit kartou?" Zvědavě nakouknu. Jsem vítaná "kořist"..teda vlastně zákazník. Majda se přidává a přirozeně se snaží zjistit, co z toho barevného plastu by bylo k zakousnutí. Hmm nic moc..nevadí..vnucuje mi alespoň brokolici, nechám se přemluvit. Stojí jen moc penízků :).

Pozdrav z Kraje (89.-96.)

Týden to byl nádherný. Počasí vyšlo..ani vedro ani zataženo. Ideální na výlety do okolí (česká kanada). Protože jsme nebyli sami, ale s dalšími 30 lidmi z církve a jejich minimálně 30 dětmi :), bylo rušno a veselo. Tvořily se různé skupiny vesměs podle programu tj. věku dětí. Co je na hromadné akci pokořující, je fakt, že skoro nikdy nedostojíte svým představám. Jak teda nevzdat kamaráčoft a zároveň si užít. Snažila jsem se tomu "přijít na kloub" a došla jsem k závěru..držet se hrubého plánu, soustředit se na teď a nebloumat v myšlenkách, jestli si po prohlídce zámku ještě stačím koupit zmrzlinu nebo alespoň ty zlevněné boty z obchodu vedle smíšeného zboží. Fungovalo to! Co se ubytování týče..byli jsme moc spokojeni. Perfektní zázemí pro grilung, dětské hřiště..klouzačky, houpačky..atd. + hojně využívaná trampolína, která hned druhý den po našem náporu rupla. Ale hodný pan udržbář tyčku svařil ..takže se dalo hopsat dál. S Majdou a Andu se kdovíjaké pochody dělat nedaly, takže podnikáme jen několika kilometrové pochůzky. Podařilo se nám jet parním vláčkem (úzkokolejka) do Bystřice, okouknout jak vypadalo pohraniční opevnění-bunkry pro účely mobilizace za 2.svět. války, hrad Landštejn, Aquapark a Penny Market v Jin.Hr..